"Moje angličtina je příšerná. A bojím se mluvit. Protože když budu mluvit, určitě tam nasekám mraky chyb a budu za pitomce."
Tohle jsou věty, které jsem během první společné hodiny
slyšela od tolika mých studentů, že už bych to ani nedokázala spočítat. A mně je
jich vždycky hrozně líto. Protože to, co je ve skutečnosti svazuje, není
neznalost angličtiny. Je to STRACH.
Strach není jen emoce, která nás okrádá o radost. Strach nás taky brzdí. Jeho centrum je v amygdale, nejstarší části našeho mozku, a jeho úkolem je připravit nás na obranu nebo útěk. Jakmile nás začne strach přemáhat, ztuhneme, zrychlí se nám tep a sevře žaludek. Jsme připraveni se bránit nebo naopak prchnout do bezpečí, ale rozhodně ne si s někým hezky a mile povídat.
Proč v nás představa rozhovoru v cizím jazyce vlastně
vyvolává takové obavy? Většinou se studenti bojí, že jim cizinci
Když si ale všechny tyhle důvody sepíšeme černé na bílém a zamyslíme se nad nimi, dopracujeme se obvykle k jediné otázce: PROČ BY TO PROBOHA TI CIZINCI DĚLALI?
Angličtina je hned po čínštině a španělštině třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě. Jenže kromě toho je to také světová "lingua franca" - tedy globální komunikační prostředek mezi lidmi, jejichž rodným jazykem právě angličtina není .
Existuje tedy docela velká šance, že potkáte šťastlivce, který se narodil v anglicky mluvící zemi a je tudíž "rodilý mluvčí". Jenže vedle toho existuje stejně velká (a uprostřed Evropy možná i mnohem větší) šance, že budete potřebovat komunikovat s někým, kdo se angličtinu musel naučit. Stejně jako vy. A stejně jako vy bojuje s anglickými časy, předložkami, výslovností i slovosledem. A stejně jako vy udělá někdy chybu. A víte co? Nic. Svět se točí dál. Protože už přeci nejsme děti na pískovišti, abychom se jeden druhému posmívali za nepovedenou bábovičku. Potřebujeme spolupracovat a našim cílem je DOMLUVIT SE SPOLU. A to zvládneme i se špatně zvolenou předložkou.
Aby se vám před příští poradou se zahraničními kolegy zase neudělalo slabo, vyzkoušejte pár triků, které vám pomůžou k jistějšímu a sebevědomějšímu projevu:
·Nacvičte si to. Až na vás na příštím on-line meetingu přijde řada, nebudete mít čas skládat dohromady jednotlivá slovíčka a
zkoumat, jestli to puzzle bude fungovat. Potřebujete otevřít šuplík a vytáhnout
z něj větu, nad kterou už nebudete muset přemýšlet. A abyste takových vět měli
v tom šuplíku co nejvíc, potřebujete si je nejdřív v klidu sami sestavit, pak
si je několikrát zopakovat, zafixovat si je a přesunout je do dlouhodobé
paměti, aby byly "ready to use".
"Learn to walk before you run". Nemějte na sebe přehnané nároky. Když jste se učili jezdit na lyžích, taky jste nešli hned na černou sjezdovku. Začněte jednoduchými větami a postupně do nich zkoušejte přidávat další a další informace. Uvidíte, že od jednoduchých vět k těm vymazleným zase nevede až tak dlouhá cesta.
Self-talk. Samomluva je skvělý způsob,
jak se rozmluvit, nacvičit si užitečné fráze, zapamatovat si hromadu nových
slovíček a vypilovat mnohem rychlejší a plynulejší projev. Popisujte nahlas věci kolem sebe,
zkoušejte si nanečisto rozhovor v hotelové recepci, sesumírujte si, co
budete chtít říct na meetingu se zahraničními kolegy. Až nadejde "hodina H",
budete se cítit mnohem sebejistější a na vašem projevu to bude HODNĚ znát. Pokud vás téma samomluvy zajímá, psala jsem o ní v samostatném článku.
Abyste se naučili vařit, musíte vařit. A abyste se naučili mluvit anglicky, musíte mluvit. Ideální je začít s jedním člověkem. Jakmile je lidí víc, je mnohem obtížnější se v rozhovoru orientovat. Když si ale budete povídat jen ve dvou, bude pro vás snadnější zvyknout si na rychlost a styl, jakým váš partner mluví.
Nespěchejte. Neutíkáte na vlak, nemusíte chvátat. Je naprosto v pořádku nechat druhého domluvit, zamyslet se nad svou odpovědí, nadechnout se a pak teprve odpovědět. A pokud je příliš rychlý váš protějšek, nestyďte se ho požádat, ať trošku zpomalí.
Practice makes master. Stejně jako jste se na kole nenaučili jezdit na první dobrou a vaše první palačinky by pravděpodobně taky nevyhrály v soutěži MasterChef, ani angličtinu se nenaučíte ze dne na den. Zapomeňte na zázračné metody, to tajemství je jednoduché. Nevzdat to.
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉
Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.
Jak byste se cítili, kdybyste prodavačku v obchodě s obuví požádali o tenisky a ona vám přinesla holínky? Kdybyste v kavárně místo objednaného cappuccina dostali lungo s mlékem? Nebo kdybyste pod odkazem na on-line kurz o DPH našli kurz o bezpečnosti práce?
Když mluvím se svými studenty na začátku spolupráce o důvodech, které je ke mně přivedly, velmi často zmiňují své předchozí negativní zkušenosti se skupinovou výukou.
Nedávno čekala moji klientku důležitá schůzka se zahraničními obchodními partnery. A protože je profík, na schůzku se pečlivě připravila.