Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Jsem za takové klienty velmi vděčná. Jsou to lidé, kteří nechtějí na angličtinu "chodit", neberou jazykový kurz jako jednu z dalších volnočasových aktivit, ale jako investici do svého seberozvoje, a podle toho k učení i přistupují.
Jen s těmi cíli je to někdy trošku složitější. Velmi často totiž hned na začátku narazíme na to, že cíle, se kterými přišli, jsou příliš vágní a neuchopitelné, anebo příliš ambiciózní a nereálné.
Obvyklým neuchopitelným požadavkem je "chci se domluvit". Když se zeptám: "S kým?", odpovědí bývá "No, se všemi". Ale když se začnu vyptávat dál, postupně z toho "všichni" vyloučíme jaderné fyziky, členy Britské královské rodiny, irské farmáře hledající ztracené ovečky a mnoho dalších, a skončíme u toho, že oni "všichni" jsou ve skutečnosti američtí kolegové na on-line meetingu, zákazníci z Itálie, nebo chorvatská paní domácí na dovolené u moře.
Dalším bodem, nad kterým obvykle chvilku diskutujeme, je často ne příliš realistický časový odhad. Nechápejte mě špatně, určitě nechci nikoho od jeho rozhodnutí pustit se tentokrát do té angličtiny pořádně a s vervou odrazovat. Určitě je možné - a mnozí mí klienti jsou toho důkazem - i v relativně krátké době oprášit své znalosti, rozmluvit se, překonat obavy a naučit se spoustu nového, ale chce to jednak velké nasazení ze strany klienta a ani tak se nedají slíbit zázraky. Prostě z úrovně A2, kdy rozumíme běžné slovní zásobě o rodině, práci nebo bydlení a umíme o tom komunikovat v jednoduchých větách, se na úroveň B2, kde si dokážeme vyměnit názory s rodilým mluvčím a ani jeden z nás se cestou neztratí, za rok v běžném pracovním a rodinném režimu pravděpodobně nedostaneme.
S reálným odhadem doby, za kterou se klient bude schopen posunout z bodu A do bodu B velmi úzce souvisí i časové možnosti daného klienta, jeho motivace, odhodlání, vůle a ochota posunout angličtinu na žebříčku svých priorit o kousek výš.
Je iluzorní čekat, že učení angličtiny (nebo čehokoliv jiného) jen tak lehce vsuneme mezi ostatní své denní aktivity. Ruku na srdce: kdo z nás má přes den čas a prostor jen tak sedět a "být", aniž by cokoliv dělal, nad čímkoliv přemýšlel a cokoliv řešil a měl tak prostor takové nicnedělání nahradit smysluplným učením? Hádám, že takových lidí moc nebude. Co naopak typicky vídám je klient, který má svoji práci, rodinu a psa a volnočasové aktivity jako sport nebo kino si musí často tzv. "ukradnout". A pokud do toho všeho chce ještě napasovat jakékoliv učení, je potřeba celý ten harmonogram trochu přestavět.
Cíle a plány jsou skvělá věc. Je určitě dobré vědět kam míříme a co chceme. Jen při tom všem plánování nezapomínejme stát nohama na zemi. Takže až budete příště plánovat co všechno pro svoji angličtinu uděláte, zapomeňte na úderné pětiletky. Stanovte si takové cíle, které jsou především dosažitelné. A netrapte se tím, že nevypadají dostatečně ambiciózně - mnohdy nás malé krůčky dovedou mnohem dál, než když bez rozmyslu skočíme a zvrtneme si u toho kotník.
A taky se nebojte svoje plány občas zrevidovat a třeba i přehodnotit. Vezměte jednou za čas sami sebe na kafe a zamyslete se nad tím, jestli vaše cíle stále ještě platí, jestli stále chcete to, co na začátku. Protože možná jste cestou někde uhnuli, vaše situace se změnila a je na čase tomu přizpůsobit i vaše další směřování.
K tomuto článku mě inspirovala moje nedávná účast na online konferenci pro lektory cizích jazyků, kde jsem měla tu čest být jedním z 23 řečníků, kteří zde přednesli své příspěvky. Mluvila jsem o pěti aspektech, které je dobré si pohlídat, když jako lektor chcete svoji práci dělat dlouhodobě a spokojeně.
Moje mateřština, český jazyk, je velmi složitá. Gramatika je komplikovaná, rozsáhlá a náročná i pro nás, rodilé mluvčí, a její výuce se ve škole věnuje hromada času. Na druhou stranu s výslovností si my, Češi, hlavu lámat moc nemusíme – slova se v češtině čtou tak, jak se píšou. A možná i to je důvod, proč i při výuce cizích...
S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉
Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.
Jak byste se cítili, kdybyste prodavačku v obchodě s obuví požádali o tenisky a ona vám přinesla holínky? Kdybyste v kavárně místo objednaného cappuccina dostali lungo s mlékem? Nebo kdybyste pod odkazem na on-line kurz o DPH našli kurz o bezpečnosti práce?
Když mluvím se svými studenty na začátku spolupráce o důvodech, které je ke mně přivedly, velmi často zmiňují své předchozí negativní zkušenosti se skupinovou výukou.
Nedávno čekala moji klientku důležitá schůzka se zahraničními obchodními partnery. A protože je profík, na schůzku se pečlivě připravila.
Synchronní výuka, asynchronní výuka, přímá či nepřímá výuka, blended learning... Pryč jsou doby, kdy jediným způsobem, jak se naučit jazyk bylo docházení do skupinového kurzu v jazykové škole. Dnešní doba nabízí nepřeberné množství možností jak své znalosti zdokonalovat, jen v těch názvech aby se čert vyznal... Jestli se v nich ztrácíte, nevíte...
Pro krátké a výstižné představení sebe sama, firmy nebo produktu, se používá slovní spojení elevator pitch. Představení by to mělo být stručné, asi jako kdybyste s někým jeli ve výtahu a měli na vysvětlení pouhou minutu, ale zároveň by mělo náležitě vystihnout podstatu věci.
Mýtus je všeobecně rozšířená nepravda, vymyšlené tvrzení bez dostatečných důkazů. A o učení angličtiny jich koluje celá řada. V tomhle článku najdete hitparádu TOP 13 mýtů, se kterými se já a mí kolegové z řad lektorů jazyků setkáváme nejčastěji.
Takhle krásně vypadá Jičín, město kde žiju, z kopce jménem Brada. Byla jsem tu mnohokrát. Kromě jiného jsem se tu i vdávala. Ale tohle je poprvé, co jsem tu na kole.
Dneska budu tak trochu kálet do vlastního hnízda. Na Facebooku a Instagramu radím svým studentům jak se obklopit angličtinou, jaké cesty zvolit, aby je učení bavilo a jak na angličtině pravidelně pracovat a někam ji posouvat. Myslím ale, že je fér taky zmínit odvrácenou stranu věci. Že dnešní on-line svět má i svou temnou stránku a že přemíra...
Už jsem o tom psala v článku Proč "chodit na angličtinu" nestačí, ale opakování je matka modrosti, takže:
"Moje angličtina je příšerná. A bojím se mluvit. Protože když budu mluvit, určitě tam nasekám mraky chyb a budu za pitomce."
Každý, kdo se někdy pustil do učení angličtiny a došel až k minulému času, se nutně potkal i s nepravidelnými slovesy. Dost často je to setkání, které studenty napoprvé hodně vyděsí. Obzvlášť když zjistí, že v moderní angličtině se nepravidelných sloves objevuje okolo 300.