Potřebujeme ještě v dnešní době k výuce jazyků učebnice? Mají nám stále co nabídnout, nebo už patří do starého železa? Dokáže výuka bez učebnic využívající autentické materiály, zážitky a komunikaci s rodilými mluvčími učebnice 100% nahradit? A je taková výuka tím správným řešením pro všechny?
Na začátku své lektorské kariéry jsem pracovala pro jazykovou agenturu, kde všichni lektoři dostali jednotnou sadu učebnic, podle které jsme měli učit. Pamatuju si, že už tehdy mi ty samotné učebnice nestačily – a mým studentům taky ne. Chybělo nám víc procvičování, víc čtení, víc poslechů, víc hraní si… a tak jsem postupně sháněla další materiály a knížky, "grammar builders" a "vocabulary builders", a když jsem nenašla to, co jsem pro své studenty potřebovala, vytvářela jsem jim vlastní pracovní listy, texty, doplňovačky, kvízy, aktivity, lístečky, obrázky a mnoho dalšího.
Čím déle učím, tím víc mi dává smysl personalizovaná výuka a systém "učení podle učebnice od první do poslední lekce" jsem už před mnoha lety opustila. Miluju individuální spolupráce, kde s klienty můžeme vytvořit plán šitý 100% na míru tématům, potřebám, schopnostem a možnostem daného klienta, ale také máme prostor pro improvizaci, flexibilní utváření náplní jednotlivých lekcí, pro zábavu, humor a spoustu smíchu. Lekce nejsou o tom, co nám předloží učebnice, ale o tom, co potřebuje daný klient, jaký je jeho cíl, o tom co ho baví a pomáhá mu udržet motivaci a tempo.
A klienty to baví. Protože s chlapem zapáleným do sportu můžeme mluvit o fotbale, s mladou kočkou o nakupování a s dámou po čtyřicítce třeba o slastech a strastech života s pubertálními dětmi. Zkuste ty témata prohodit - o pubertálních dětech se bavit s 25 letou holkou nebo o fotbale s padesátiletou manažerkou a pochopíte, že to prostě nefunguje. A proto nás nebaví ty učebnice. Protože tam je všechno - fotbal, nakupování i teenageři - bez ohledu na to, kdo ji zrovna drží v ruce.
Existuje tedy ještě vůbec důvod mít učebnice?
Podle mě ano. Protože existují případy, kdy naopak učebnice dává velký smysl.
Jedním z nich je, když jste úplný začátečník. Protože když se teprve učíte jak fungují jednotlivá slovíčka a jak je skládat do vět, autentický rozhovor s rodilým mluvčím v ulicích Londýna pro vás nejspíš moc srozumitelný nebude. To, co při svých prvních krůčcích v novém jazyce potřebujete jsou jednoduché věty, texty i poslechy, abyste měli čas a prostor se s daným jazykem seznámit, osahat si ho a naposlouchat. A to přesně vám dobře udělaná učebnice umí nabídnout.
Další situace, kdy jsem ochotná učebnici akceptovat je, když za mnou přijde klient, který je extrémně systematický a potřebuje mít jasně strukturovanou učební osnovu aby se mohl kdykoliv podívat co budeme probírat příště, co pak, a co na to bude navazovat dál. S některými klienty tohoto typu stačí vypracovat na začátku naší spolupráce jasný, detailní, ale stále personalizovaný studijní plán. Ale jsou i tací, kteří ke svému vnitřnímu klidu tu učebnici v ruce prostě potřebují a vyžadují. A já v takovém případě považuju vyhovění této potřebě ve své podstatě také za personalizovaný přístup. Protože cílem je, aby se klient cítil dobře a mohl se učit způsobem, který mu vyhovuje.
No a třetí situace, kdy mi učebnice dává smysl je ta, když za mnou přijde klient s tím, že se potřebuje připravit na mezinárodní jazykovou zkoušku, například B2 First, nebo C1 Advanced. Formát těchhle zkoušek je velmi specifický a od toho se odvíjí i příprava. A v tomhle případě nemá moc smysl vymýšlet znovu ruchadlo – existuje řada skvělých učebnic, které studenty krok za krokem připravují na jednotlivé úkoly, které se ve zkoušce objeví a když si takovou učebnici studenti projdou od A do Z, mohou si být jistí, že získali veškeré potřebné know-how.
Co vy? Jste tým "bez učebnice", nebo učebnici z nějakého důvodu potřebujete? Nenechte se "převálcovat" moderními trendy a dobře míněnými radami svých blízkých, kamarádů nebo postů na Instagramu, a poslouchejte hlavě sami sebe.
Důležité není to, co vyhovuje ostatním, ale to, co vyhovuje vám. Každý máme vlastní cestu a když se jí budeme držet, celý proces učení si můžeme výrazně usnadnit.
K tomuto článku mě inspirovala moje nedávná účast na online konferenci pro lektory cizích jazyků, kde jsem měla tu čest být jedním z 23 řečníků, kteří zde přednesli své příspěvky. Mluvila jsem o pěti aspektech, které je dobré si pohlídat, když jako lektor chcete svoji práci dělat dlouhodobě a spokojeně.
Moje mateřština, český jazyk, je velmi složitá. Gramatika je komplikovaná, rozsáhlá a náročná i pro nás, rodilé mluvčí, a její výuce se ve škole věnuje hromada času. Na druhou stranu s výslovností si my, Češi, hlavu lámat moc nemusíme – slova se v češtině čtou tak, jak se píšou. A možná i to je důvod, proč i při výuce cizích...
S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉
Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.
Jak byste se cítili, kdybyste prodavačku v obchodě s obuví požádali o tenisky a ona vám přinesla holínky? Kdybyste v kavárně místo objednaného cappuccina dostali lungo s mlékem? Nebo kdybyste pod odkazem na on-line kurz o DPH našli kurz o bezpečnosti práce?
Když mluvím se svými studenty na začátku spolupráce o důvodech, které je ke mně přivedly, velmi často zmiňují své předchozí negativní zkušenosti se skupinovou výukou.
Nedávno čekala moji klientku důležitá schůzka se zahraničními obchodními partnery. A protože je profík, na schůzku se pečlivě připravila.
Synchronní výuka, asynchronní výuka, přímá či nepřímá výuka, blended learning... Pryč jsou doby, kdy jediným způsobem, jak se naučit jazyk bylo docházení do skupinového kurzu v jazykové škole. Dnešní doba nabízí nepřeberné množství možností jak své znalosti zdokonalovat, jen v těch názvech aby se čert vyznal... Jestli se v nich ztrácíte, nevíte...
Pro krátké a výstižné představení sebe sama, firmy nebo produktu, se používá slovní spojení elevator pitch. Představení by to mělo být stručné, asi jako kdybyste s někým jeli ve výtahu a měli na vysvětlení pouhou minutu, ale zároveň by mělo náležitě vystihnout podstatu věci.
Mýtus je všeobecně rozšířená nepravda, vymyšlené tvrzení bez dostatečných důkazů. A o učení angličtiny jich koluje celá řada. V tomhle článku najdete hitparádu TOP 13 mýtů, se kterými se já a mí kolegové z řad lektorů jazyků setkáváme nejčastěji.
Takhle krásně vypadá Jičín, město kde žiju, z kopce jménem Brada. Byla jsem tu mnohokrát. Kromě jiného jsem se tu i vdávala. Ale tohle je poprvé, co jsem tu na kole.
Dneska budu tak trochu kálet do vlastního hnízda. Na Facebooku a Instagramu radím svým studentům jak se obklopit angličtinou, jaké cesty zvolit, aby je učení bavilo a jak na angličtině pravidelně pracovat a někam ji posouvat. Myslím ale, že je fér taky zmínit odvrácenou stranu věci. Že dnešní on-line svět má i svou temnou stránku a že přemíra...
Už jsem o tom psala v článku Proč "chodit na angličtinu" nestačí, ale opakování je matka modrosti, takže:
"Moje angličtina je příšerná. A bojím se mluvit. Protože když budu mluvit, určitě tam nasekám mraky chyb a budu za pitomce."
Každý, kdo se někdy pustil do učení angličtiny a došel až k minulému času, se nutně potkal i s nepravidelnými slovesy. Dost často je to setkání, které studenty napoprvé hodně vyděsí. Obzvlášť když zjistí, že v moderní angličtině se nepravidelných sloves objevuje okolo 300.
Jste odhodlaní. Motivovaní. Přečetli jste mi můj článek Proč "chodit na angličtinu" nestačí a angličtinu jste posunuli mezi TOP 10 vašich priorit. Učíte se. V pauze mezi meetingy vyplňujete on-line testíky, které vám doporučila kolegyně a na záchodě posloucháte TED konference, protože učitelka v jazykovce říkala, že je to fakt dobrý. Svého...
Máte za sebou už několik kurzů angličtiny, ale stále přešlapujete na místě? Bojujete se slovní zásobou a říkáte si, že to učení nemá smysl?
Červená barva se mi moc líbí. Mám červené auto, červený diář a spoustu červených doplňků. Jen červenou propisku na opravování chyb v mém penálu nenajdete.