Dneska budu tak trochu kálet do vlastního hnízda. Na
Facebooku a Instagramu radím svým studentům jak se obklopit angličtinou, jaké
cesty zvolit, aby je učení bavilo a jak na angličtině pravidelně pracovat a
někam ji posouvat. Myslím ale, že je fér taky zmínit odvrácenou stranu věci. Že
dnešní on-line svět má i svou temnou stránku a že přemíra motivace, entuziazmu
a tlaku na skvělé výsledky může paradoxně vést k demotivaci, únavě a
vyhoření.
Dnešní doba klade velký důraz na výkon. Ze všech stran se na nás valí motivační citáty, hluboké myšlenky a návody jak se zlepšovat, vzdělávat a růst. Sociální sítě nás zásobují rozesmátými tvářemi lidí, kteří se nemůžou dočkat, až s námi budou sdílet své příběhy plné nadšení, tvrdé práce a úspěchů a i když nás vůbec neznají, neochvějně věří, že to stejné dokážeme díky jejich radám i my. Dnes a denně nás lákají reklamy na webináře, školení, kurzy a návody, jak se za 3 měsíce stát ze začátečníka expertem v ........ (doplňte sami dle libosti).
A angličtina nezůstává vůbec pozadu. Každé ráno se, ještě než vstaneme z postele, můžeme v některé z mobilních aplikací naučit nové "slovíčko dne", v obědové pauze si na Instagramu připomenout která předložka se pojí se kterým slovesem a cestou domů z práce si pustit místo písniček nějaký užitečný podcast. Ať už nás baví doplňovačky, poslechy, čtení, videa, zprávy, dokumenty o přírodě nebo se chceme něco dozvědět o historii Mormonství v Americe, máme všechno na dosah ruky.
Když si ale nedáme pozor, může nás tenhle neustálý příval informací docela slušně semlít. Všichni ti pozitivní lidé, kteří to s námi myslí dobře, nás - místo nabuzení k akci - můžou taky docela dobře dostat do deprese. Snadno totiž podlehneme dojmu, že když se nebudeme neustále vzdělávat, zdokonalovat a rozvíjet, budeme naprostí lůzři.
A tak, ačkoliv jako lektorka angličtiny svým klientům pomáhám soustředit se na jejich cíle a zlepšovat se a pracovat na sobě, jsou chvíle, kdy jim místo povzbuzení do další práce radím, aby zpomalili.
Protože je naprosto v pořádku potřebovat občas zvolnit.
Protože když toho máte na hrbu příliš, to poslední, co vám pomůže, je dopsat na seznam další úkol.
Protože je naprosto v pořádku dát si pauzu a nedělat nic.
A tak jsem vám jen chtěla říct, že až budete mít pocit, že
už je toho všeho moc, klidně z toho vlaku na chvíli vystupte. Je naprosto
v pohodě zatáhnout za ruční brzdu a
říct:
"Dávám si pauzu".
Protože prostě NEMUSÍTE dělat nic, na co se zrovna necítíte. A kašlete na to, že "všichni kolem to dělaj". Nedělaj. Nejste sami. Existuje spousta lidí jako vy, kteří toho mají někdy plný zuby a nechtějí dělat chvíli VŮBEC NIC.
S pojmy "extrovert" a "introvert" se už někdy určitě potkal každý z vás. Definice říká, že extroverti jsou osoby, které čerpají energii a inspiraci především z okolního světa, zatímco introverti ji čerpají ze světa vnitřního, ze svých pocitů, myšlenek a prožitků.
Potřebujeme ještě v dnešní době k výuce jazyků učebnice? Mají nám stále co nabídnout, nebo už patří do starého železa? Dokáže výuka bez učebnic využívající autentické materiály, zážitky a komunikaci s rodilými mluvčími učebnice 100% nahradit? A je taková výuka tím správným řešením pro všechny?
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉
Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.
Jak byste se cítili, kdybyste prodavačku v obchodě s obuví požádali o tenisky a ona vám přinesla holínky? Kdybyste v kavárně místo objednaného cappuccina dostali lungo s mlékem? Nebo kdybyste pod odkazem na on-line kurz o DPH našli kurz o bezpečnosti práce?
Když mluvím se svými studenty na začátku spolupráce o důvodech, které je ke mně přivedly, velmi často zmiňují své předchozí negativní zkušenosti se skupinovou výukou.