Pro
krátké a výstižné představení sebe sama, firmy nebo produktu, se používá slovní spojení elevator pitch. Představení
by to mělo být stručné, asi jako kdybyste s někým jeli ve výtahu a měli na
vysvětlení pouhou minutu, ale zároveň by mělo náležitě vystihnout podstatu věci.
Můj elevator pitch je jednoduchý: Učím angličtinu tak, abyste jí rozuměli, bavila vás a nebáli jste se ji používat. Takže když se mě někdo zeptá: "A co že ty to vlastně děláš?", můžu rychle a srozumitelně vysvětlit, že jsem lektorka angličtiny a ne třeba pedikérka. Jenže ne vždy elevator pitch stačí. Velmi často totiž následuje některá z následujících otázek:
"Učíš děti?"
"Máš nějaký kurz pro mírně pokročilé?"
"Doučíš mi toho našeho lajdáka k maturitě?"
Děti neučím. Otevřeně přiznávám, že nevím jak na ně. Děti potřebují úplně jiný přístup a jiný styl výuky než dospělí a to já neumím. Rozumím si s dospěláky a dětem s láskou doporučím někoho ze svých, na děti zaměřených, kolegů.
Kurz pro mírně pokročilé nemám. Nenabízím veřejné kurzy jaké znáte z jazykové školy. Nemám s nimi totiž moc dobré zkušenosti. Čest výjimkám, ale většinou se v kurzu sejdou lidé, které dohromady poskládala koordinátorka kurzů podle výsledků rozřazovacích testů. A tihle lidé, kteří se nikdy předtím neviděli, mají najednou přede všemi mluvit o svých rodinách, zvycích, zážitcích, pocitech a zkušenostech. Extroverti vrní blahem, introverti trpí. A já lidi hrozně nerada trápím. Skupinové kurzy proto otevírám pro party přátel nebo kolegů, kteří se znají, rozumí si a mají chuť se do angličtiny pustit společně. Vytvářím pro ně kurzy šité na míru podle toho, jaká témata je zajímají a kam se s angličtinou potřebují dostat.
Nedoučuju. Doučování je forma pomoci žákům, kteří
mají z různých důvodů s učením problémy, nestíhají tempo školního
vyučování nebo jim to ve škole nejde tak dobře, jak by si přáli. Na to, aby dohnali
ostatní spolužáky nepotřebují mě. Stačí jim kamarádka z vyššího ročníku,
která za nimi přijde večer domů a ty zpropadené časové předložky jim hezky
vysvětlí. A natlačit otrávenému puberťákovi, který ve škole angličtinu úspěšně
ignoruje a nevidí (kromě maturity) nejmenší smysl v tom se ji učit, do hlavy během
3 měsíců látku za 3 roky taky neumím. Jsem lektorka, nejsem kouzelnice.
Samozřejmě učím 🙂 Ukazuju svým studentům jak angličtina funguje, jak úžasně jednoduchá umí být a vysvětluju všechno, čemu nerozumí. Moje lekce ale nejsou doučováním ve smyslu "tady si vysvětlíme jak funguje přítomný čas prostý a tady si vyplníme pár cvičení". Je to komplexní a plně personalizovaná služba, kde s klienty řešíme nejen CO se potřebují naučit, ale taky PROČ a JAK.
S klienty mluvíme o jejich motivaci a cílech. Důvody, proč se do angličtiny chtějí pustit jsou různé; někdo se potřebuje domluvit na dovolené a někdo jiný potřebuje obstát mezi zahraničními kolegy. Podle toho pak vytvářím učební plán, aby se cestovatelka netrápila obchodní angličtinou a manažer neztrácel čas nad asijským street foodem.
Kromě výběru relevantních témat výuku uzpůsobuju i tomu, jaký studijní typ daný klient je. O typologii studentů bych mohla mluvit dlouho, ale když to shrnu, existují 3 základní typy:
Nikdo nepatří čistě do jedné z těchto kategorií, všichni to máme v určitém poměru namíchané. Nicméně zjistit, jaký typ/kombinace typů studenta daný klient je, považuju za velmi důležité, protože pak neztrácíme čas používáním metod, které zrovna pro tohoto studenta nefungují.
Vedle samotného učení také s klienty přemýšlíme nad jejich časovými možnostmi a hledáme způsoby, jak se můžou angličtinou obklopit i mimo naše společné lekce a vtěsnat ji do svého nabitého programu. S tím souvisí i autonomie studentů - jak moc samostatní během učení mimo naše hodiny umí být. Těm, kterým to moc nejde, nabízím pomocnou ruku, vedení a podporu.
Častou bolístkou, se kterou za mnou mí klienti přichází je "strach mluvit". Mnoho z mých studentů si s sebou na první hodinu jako kouli na noze přivleklo blok v hlavě a paralyzující strach otevřít pusu. Mým úkolem je pak s klienty o jejich obavách mluvit, pomáhat jim tyto bloky a strachy odbourat a získat potřebné jazykové sebevědomí.
Nejsem jenom lektorka. Ve svých hodinách jsem i průvodkyní, facilitátorkou, mentorkou, koučkou a občas taky terapeutkou. Naslouchám, ptám se a pomáhám klientům najít tu nejefektivnější cestu k dosažení jejich cílů.
Tak. Tohle má k elevator pitch hodně daleko. Ale snad vám to pomohlo udělat si představu o tom, jak moje hodiny probíhají a jestli jsem zrovna já pro vás ten správný lektor 😉.
Jaké zkušenosti s lektory máte? Vzpomínáte na ně v dobrém, nebo se při vzpomínce na jejich lekce budíte v noci hrůzou? Napište mi komentář do formuláře dole, nebo e-mail na karolina@rybkova.cz. Těším se na Vaše zkušenosti 🙂
Nedávno mi volala moje klientka, se kterou se dvakrát týdně potkáváme online na individuálních lekcích. Jestli prý bych se nechtěla ujmout výuky jejího kolegy..?
Na začátku ledna jsem si dala dárek. Po podzimu, který byl v mnoha ohledech náročnější, než jsem čekala, jsem si uvědomila, že ačkoliv miluju svoji rodinu i svoji práci a nevyměnila bych je za nic na světe, potřebuju si od nich trochu odpočinout. A protože jsem introvert a občas dost příšerný asociál, nejlíp dobíjím baterky když jsem sama.
Klienti, kteří se na mě obrací s poptávkou po spolupráci jsou z velké většiny lidé, kteří vědí co chtějí, jsou rozhodnutí pro to něco udělat a na úvodní konzultaci tak přichází s předem formulovaným cílem.
Angličtinu potřebujete ke svému životu nebo práci, ale stále se vám nedaří ji naučit. Už několikrát jste zkoušeli začít, chodili jste na kurzy do jazykovky a po večerech šprtali nepravidelná slovesa, ale to učení vám prostě nejde a nebaví vás a vůbec, nejradši byste na to hodili vidle...? Existuje několik důvodů, proč tomu tak může být.
Ve škole jsme všichni strávili spoustu let a odnesli jsme si odtamtud hromadu vědomostí, zkušeností (ať už dobrých či špatných), a taky určitý způsob učení, mindset, se kterým přistupujeme k novým věcem, které se potřebujeme naučit. A ne vždy je to tak úplně výhra.
Když potkáte na ulici člověka, který si něco povídá sám pro sebe, asi si pomyslíte něco o jeho duševní nerovnováze. Napadlo vás ale někdy, že by samomluva mohla být i užitečná?
Už si balíte kufry na dovolenou? Ať už máte v plánu polehávání na pláži nebo běhání po horách, dobrá knížka se hodí vždycky. Pojďtě se mnou dnes mrknout na pár tipů na čtení, které bude dostatečně dovolekově relaxační a zároveň díky němu nenecháte zahálet svoji angličtinu 😉
Nedávno jsem jednu svoji novou klientku trošku zaskočila. Zakoply jsme během diskuze o téma "tancování" a ona zmínila, že se tanci sama aktivně věnuje. Pro mě jako lektorku to byla skvělá příležitost jak klientku "rozmluvit" na tématu, které ji bude bavit.
Jak byste se cítili, kdybyste prodavačku v obchodě s obuví požádali o tenisky a ona vám přinesla holínky? Kdybyste v kavárně místo objednaného cappuccina dostali lungo s mlékem? Nebo kdybyste pod odkazem na on-line kurz o DPH našli kurz o bezpečnosti práce?
Když mluvím se svými studenty na začátku spolupráce o důvodech, které je ke mně přivedly, velmi často zmiňují své předchozí negativní zkušenosti se skupinovou výukou.
Nedávno čekala moji klientku důležitá schůzka se zahraničními obchodními partnery. A protože je profík, na schůzku se pečlivě připravila.
Synchronní výuka, asynchronní výuka, přímá či nepřímá výuka, blended learning... Pryč jsou doby, kdy jediným způsobem, jak se naučit jazyk bylo docházení do skupinového kurzu v jazykové škole. Dnešní doba nabízí nepřeberné množství možností jak své znalosti zdokonalovat, jen v těch názvech aby se čert vyznal... Jestli se v nich ztrácíte, nevíte...
Pro krátké a výstižné představení sebe sama, firmy nebo produktu, se používá slovní spojení elevator pitch. Představení by to mělo být stručné, asi jako kdybyste s někým jeli ve výtahu a měli na vysvětlení pouhou minutu, ale zároveň by mělo náležitě vystihnout podstatu věci.
Mýtus je všeobecně rozšířená nepravda, vymyšlené tvrzení bez dostatečných důkazů. A o učení angličtiny jich koluje celá řada. V tomhle článku najdete hitparádu TOP 13 mýtů, se kterými se já a mí kolegové z řad lektorů jazyků setkáváme nejčastěji.
Dneska budu tak trochu kálet do vlastního hnízda. Na Facebooku a Instagramu radím svým studentům jak se obklopit angličtinou, jaké cesty zvolit, aby je učení bavilo a jak na angličtině pravidelně pracovat a někam ji posouvat. Myslím ale, že je fér taky zmínit odvrácenou stranu věci. Že dnešní on-line svět má i svou temnou stránku a že přemíra...
Takhle krásně vypadá Jičín, město kde žiju, z kopce jménem Brada. Byla jsem tu mnohokrát. Kromě jiného jsem se tu i vdávala. Ale tohle je poprvé, co jsem tu na kole.