A co že to vlastně děláš?

01.06.2021

Pro krátké a výstižné představení sebe sama, firmy nebo produktu, se používá slovní spojení elevator pitch. Představení by to mělo být stručné, asi jako kdybyste s někým jeli ve výtahu a měli na vysvětlení pouhou minutu, ale zároveň by mělo náležitě vystihnout podstatu věci.

Můj elevator pitch je jednoduchý: Učím angličtinu tak, abyste jí rozuměli, bavila vás a nebáli jste se ji používat. Takže když se mě někdo zeptá: "A co že ty to vlastně děláš?", můžu rychle a srozumitelně vysvětlit, že jsem lektorka angličtiny a ne třeba pedikérka. Jenže ne vždy elevator pitch stačí. Velmi často totiž následuje některá z následujících otázek:

"Učíš děti?"

"Máš nějaký kurz pro mírně pokročilé?"

"Doučíš mi toho našeho lajdáka k maturitě?"

Tak to pojďme shrnout:

Děti neučím. Otevřeně přiznávám, že nevím jak na ně. Děti potřebují úplně jiný přístup a jiný styl výuky než dospělí a to já neumím. Rozumím si s dospěláky a dětem s láskou doporučím někoho ze svých, na děti zaměřených, kolegů.

Kurz pro mírně pokročilé nemám. Nenabízím veřejné kurzy jaké znáte z jazykové školy. Nemám s nimi totiž moc dobré zkušenosti. Čest výjimkám, ale většinou se v kurzu sejdou lidé, které dohromady poskládala koordinátorka kurzů podle výsledků rozřazovacích testů. A tihle lidé, kteří se nikdy předtím neviděli, mají najednou přede všemi mluvit o svých rodinách, zvycích, zážitcích, pocitech a zkušenostech. Extroverti vrní blahem, introverti trpí. A já lidi hrozně nerada trápím. Skupinové kurzy proto otevírám pro party přátel nebo kolegů, kteří se znají, rozumí si a mají chuť se do angličtiny pustit společně. Vytvářím pro ně kurzy šité na míru podle toho, jaká témata je zajímají a kam se s angličtinou potřebují dostat.

Nedoučuju. Doučování je forma pomoci žákům, kteří mají z různých důvodů s učením problémy, nestíhají tempo školního vyučování nebo jim to ve škole nejde tak dobře, jak by si přáli. Na to, aby dohnali ostatní spolužáky nepotřebují mě. Stačí jim kamarádka z vyššího ročníku, která za nimi přijde večer domů a ty zpropadené časové předložky jim hezky vysvětlí. A natlačit otrávenému puberťákovi, který ve škole angličtinu úspěšně ignoruje a nevidí (kromě maturity) nejmenší smysl v tom se ji učit, do hlavy během 3 měsíců látku za 3 roky taky neumím. Jsem lektorka, nejsem kouzelnice.

No a tak co teda děláš, když nic z toho neděláš?

Samozřejmě učím 🙂 Ukazuju svým studentům jak angličtina funguje, jak úžasně jednoduchá umí být a vysvětluju všechno, čemu nerozumí. Moje lekce ale nejsou doučováním ve smyslu "tady si vysvětlíme jak funguje přítomný čas prostý a tady si vyplníme pár cvičení". Je to komplexní a plně personalizovaná služba, kde s klienty řešíme nejen CO se potřebují naučit, ale taky PROČ a JAK.

S klienty mluvíme o jejich motivaci a cílech. Důvody, proč se do angličtiny chtějí pustit jsou různé; někdo se potřebuje domluvit na dovolené a někdo jiný potřebuje obstát mezi zahraničními kolegy. Podle toho pak vytvářím učební plán, aby se cestovatelka netrápila obchodní angličtinou a manažer neztrácel čas nad asijským street foodem.

Kromě výběru relevantních témat výuku uzpůsobuju i tomu, jaký studijní typ daný klient je. O typologii studentů bych mohla mluvit dlouho, ale když to shrnu, existují 3 základní typy:

Vizuální - lidé, kteří potřebují věci vidět
Auditivní - lidé, kteří potřebují věci slyšet
Kinestetický - to jsou lidé, kteří se potřebuji u učení hýbat a brát věci do ruky

Nikdo nepatří čistě do jedné z těchto kategorií, všichni to máme v určitém poměru namíchané. Nicméně zjistit, jaký typ/kombinace typů studenta daný klient je, považuju za velmi důležité, protože pak neztrácíme čas používáním metod, které zrovna pro tohoto studenta nefungují.

Vedle samotného učení také s klienty přemýšlíme nad jejich časovými možnostmi a hledáme způsoby, jak se můžou angličtinou obklopit i mimo naše společné lekce a vtěsnat ji do svého nabitého programu. S tím souvisí i autonomie studentů - jak moc samostatní během učení mimo naše hodiny umí být. Těm, kterým to moc nejde, nabízím pomocnou ruku, vedení a podporu.

Častou bolístkou, se kterou za mnou mí klienti přichází je "strach mluvit". Mnoho z mých studentů si s sebou na první hodinu jako kouli na noze přivleklo blok v hlavě a paralyzující strach otevřít pusu. Mým úkolem je pak s klienty o jejich obavách mluvit, pomáhat jim tyto bloky a strachy odbourat a získat potřebné jazykové sebevědomí.

Nejsem jenom lektorka. Ve svých hodinách jsem i průvodkyní, facilitátorkou, mentorkou, koučkou a občas taky terapeutkou. Naslouchám, ptám se a pomáhám klientům najít tu nejefektivnější cestu k dosažení jejich cílů.

Tak. Tohle má k elevator pitch hodně daleko. Ale snad vám to pomohlo udělat si představu o tom, jak moje hodiny probíhají a jestli jsem zrovna já pro vás ten správný lektor 😉.

Jaké zkušenosti s lektory máte? Vzpomínáte na ně v dobrém, nebo se při vzpomínce na jejich lekce budíte v noci hrůzou? Napište mi komentář do formuláře dole, nebo e-mail na karolina@rybkova.cz. Těším se na Vaše zkušenosti 🙂