Když já jim ale vůbec nerozumím...

03.03.2020

Nedávno jsme s jedním mým studentem narazili na téma "sledování filmů v angličtině". S nadšením mi vysvětloval, jak mu syn ukázal Netflix a jak se těší, že si konečně pustí něco "pořádného". O pár lekcí později už tak nadšený nebyl. Jednak zjistil, že ne vše na Netflixu je hodno jeho času a pak taky narazil na zásadní problém - chtěl zapracovat na své angličtině, a tak si pouštěl filmy a seriály v originále, ale moc jim nerozuměl...

Tenhle problém trápí dospělé studenty dost často. Angličtině se s větší či menší mírou nasazení věnují už několik let, ale už jim není dvacet a učení jim nejde "samo". Kromě toho mají hodně jiné práce a na angličtinu jim nezbývá tolik prostoru, kolik by chtěli nebo potřebovali. Zároveň by si ale moc přáli zažít to, co vidí u svých dětí, které si sednou s miskou nachos k seriálu, pustí si ho v originále bez titulků a báječně se u toho baví.

Jenže těm dospělákům to tak úplně nefunguje. Jednak zjistí, že jim nachos moc nejedou a musí je vyměnit za oříšky, ale co je horší - vůbec se u toho sledování nebaví. Protože těm lidem na obrazovce PROSTĚ NEROZUMÍ. Jejich sebevědomí jde do kopru, miska s oříšky putuje zpátky do špajzu a oni zkonstatují, že se tu angličtinu prostě NIKDY nenaučí.

Znáte to taky? A chcete vědět jak z toho ven?


Až budete mít příště chvilku volného času a chuť pustit si něco v angličtině, položte si nejdřív otázku, PROČ si zrovna teď ten film pouštíte - jestli se chcete něco naučit, anebo jít do kina.

Pokud vás film zajímá jen jako příběh, jste v kině. A v kině je nejdůležitější nemít na sebe příliš vysoké nároky. Pokud je vaše angličtina někde na úrovni A2/B1, je logické, že nebudete rozumět každému slovu. A vážně to vůbec nevadí. Když mluvíte se svojí upovídanou kolegyní v práci, taky v té záplavě slov nechytnete úplně všechno. Důležité je, že jste chytli "příběh".

Pokud se ale chcete něco nového naučit, je potřeba sledování filmů uchopit trochu jinak než v kině. A vůbec to neznamená, že musíte nutně zůstat bez popcornu. Naopak! Nalijte si sklenku dobrého vína, natáhněte si své oblíbené teplé ponožky a udělejte si pohodlí. Učení angličtiny přeci nemáte za trest! Je to vaše radost a odměna za celodenní honičku.

Ve studijním módu není cílem vidět celý film od úvodní znělky až po závěrečné titulky. Cílem je "rozpitvat", co jednotlivé postavy říkají a porozumět jim. Ideální je tedy zvolit kratší časový úsek, který si pustíte několikrát.

Vyberte si ke sledování žánr, který vás baví, a film nebo seriál, ve kterém spolu lidé normálně komunikují. Tím "normálně" myslím běžnou slovní zásobu a běžnou rychlost. Teorie velkého třesku je sice třeskutě vtipná, ale Sheldonův způsob vyjadřování je občas obtížné chytit i česky, natož v angličtině. Podobná potíž bývá i u sci-fi filmů. Všichni jsme partičce kosmonautů na palubě Apollo 13 drželi palec a hláška "Houston, we have a problem!" se nám všem vryla do paměti, ale pak začali mluvit o "podpětí v hlavní směrnici B" a to fakt potřebovat nebudete. Takže až budete vybírat "film na učení", nechte Toma Hankse a jeho astro-kolegy svému osudu a sáhněte raději po Pretty Woman. Nebo po Přátelích. Nebo po pohádkách pro děti.

Ideální pro učení je film, který znáte. Jakmile Červená Karkulka vhopká do lesa s košíkem v ruce, víme všichni, jak to dopadne. Stejně tak ani Richard Gere nezklame a s kyticí v ruce (a pak v puse) si pro svoji popelku Vivian nakonec vždycky po tom žebříku vyleze. A vy se můžete místo na děj soustředit na to, o čem si jednotlivé postavy povídají.

Vůbec se neostýchejte pustit si to napoprvé s titulky. Tedy s těmi anglickými. České do toho raději moc nemotejte. Jakmile totiž budete chtít po svém mozku, aby vstřebával dva jazyky najednou, dost mu zavaříte. Mnohem větší službu mu (i sobě) uděláte, když budete k anglickému originálu sledovat anglické titulky - budete zároveň poslouchat i číst a váš mozek tak bude angličtinu mnohem lépe vnímat. A až si ten samý film pustíte za pár dní znovu a titulky si sebemrskačsky odepřete, zjistíte, že vám chybí mnohem méně, než jste čekali.

Jo, a jestli Karkulka nebo Richard Gere použijí během filmu slovo nebo větu, která vás zaujme, nezapomeňte si ji napsat. Jinak za dva dny... vy víte co. Co fungovalo ve filmu, bude fungovat i v reálu. A když si tu Richardovu pěknou hlášku napíšete, párkrát si ji zopakujete a dobře natrénujete, jednou se vám bude určitě hodit. A ten pocit, kdy nebudete lepit slůvka dohromady, ale ve vteřině zazáříte skvělou větou, bude k nezaplacení.